Agresivita u dětí
Chlapec 10 let
Již od raného dětství impulsivní, akční (psychologem nebyla diagnostikována žádná porucha). Ve škole považován za třídního “baviče“ v kolektivu až dosud oblíbený. Od začátku školního roku se opakovaně vyskytuje agresivní chování k několika spolužákům, kteří nově přišli do kolektivu. Byl několikrát upozorňován třídní učitelkou, měl několik návštěv u školní psycholožky. Odmítá spolupracovat, tvrdí, že nic neprovedl – několikrát se spolužákům za své chování omluvil.
Matka vyhledala pomoc, protože ji synovo chování dělalo starosti – otec s rodinou již 8 let nežije – stýkají se minimálně.
Ke druhé konzultaci chlapec přichází s matkou – odmítá spolupracovat, protože není proč – matka opakovaně před synem pláče.
Na třetí konzultaci neochotně přichází chlapec sám – postupně začínáme hovořit o chování ve škole, vždy argumentuje tím, že se omlouval a že to tak nemyslí.
V průběhu další práce docházíme k tomu, že nemá rád cizí lidi, protože jsou “divný“. Velmi rozezleně chlapec postupně mluví o tom, že matka má nového přítele – ten je taky cizí.
Společně s matkou docházíme k tomu, že problémy s agresivitou se vyskytují od doby, kdy chlapec zjistil, že se matka s tímto mužem schází.
Matce i chlapci jsou navrženy strategie, jak se k celé situaci postavit. S chlapcem je v dalších sezeních řešeno, jak ovládat svoje agresivní chování ke spolužákům a jak přijmout fakt, že matka má nového přítele.